Gymnázium Budějovická

Výměnný pobyt v Mexiku

Naposledy upraveno , Zdeňka Bednářová

Dlouholeté snažení se konečně vyplatilo a já můžu s hrdostí říct, že poletím do Mexika. Stejně jako dalších mých čtrnáct kamarádů ze dvou tříd. Naši partu doplní sama paní ředitelka a paní profesorka Moučková. Je pátek 23. října 2015 a my stojíme připraveni na letišti Václava Havla. Naposledy se loučíme s našimi rodiči, přáteli i kamarády a vydáváme se na cestu skýtající mnohá dobrodružství.

Na cestě jsme strávili přibližně 18 hodin se všemi přestupy a čekáním. Cestu jsme si všichni náramně užili a do Mexika jsme dorazili vyspaní a plní sil. Někteří z nás se s kontrolou na mexickém letišti seznámili trochu důvěrněji, než by chtěli. Pár z nás (včetně mě) bylo podrobeno důkladné kontrole zavazadel a všech možných dokladů. Nakonec jsme se všichni sešli v hale na letišti v México D.F., natěšení a plní očekávání. To se ovšem nedalo říct o našich hostitelských rodinách, jelikož v Mexiku bylo v dobu našeho příletu kolem čtyř hodin ráno. Přesto si nás naši hostitelé vyzvedli a jeli jsme rovnou do našich nových domovů, kde jsme dospávali probdělou noc. Následoval víkend, který byl v režii našich rodin. V mém případě to bylo seznámení s celou rodinou a prohlídka okolí bydliště.

Během všedních dnů jsme měli vždy stejný plán. Každé ráno jsme se dopravili do školy s našimi Mexičany. My jsme měli sraz v auditoriu přesně v 8:00 a mexičtí spolužáci museli do tříd a měli normální výuku. Návrat byl často velmi hektický. Jelikož jsme se většinou vraceli kolem jedné hodiny odpolední a naši Mexičané končili kolem třetí hodiny, měli jsme dvě hodiny volna v tamní škole-Olince. Tento volný čas jsme trávili hraním fotbalu, poznáváním nových přátel či pouhým odpočíváním. Odpoledne si nás vyzvedli naši opatrovníci a zbytek dne byl pod jejich velením. Hned první den (pondělí) jsme zažili „Asambleu" v Olince, při které proběhlo naše oficiální přivítání a vzdávání poct světovým vlajkám.

Poté jsme navštívili olméckou pyramidu s názvem připomínajícím spíše jazykolam: „Cuicuilco". Následoval návrat do školy a čekání na naše Mexičany. Odpoledne každý trávil po svém, a protože jsem nebyl v příliš velkém kontaktu s ostatními členy výměny, můžu sdílet alespoň svou zkušenost. My jsme vyrazili do obrovského nákupního centra ve čtvrti Santa Fe.

V úterý jsme navštívili muzeum indiánských kultur (Museo de Antropología). Toto muzeum bylo obrovské, a tak jsme ho vzhledem k našemu omezenému času nestihli projít celé. Ale už jen ta část, co jsme viděli, byla famózní. Mezi nejzajímavější exponáty bych rozhodně zařadil aztécký rituální stůl nebo aztécký kruhový kalendář. Odpoledne jsme měli možnost sledovat fotbalový zápas mezi výběrem Olinky proti jiné škole.

Ve středu jsme jako každý všední den vyrazili autobusem, který jsme měli půjčený od Olinky, tentokrát do historického centra hlavního města. Navštívili jsme katedrálu na Zócalu, která je zajímavá především tím, že jedna její část se propadá do země, a proto se naklání, a nebo tím, že je to největší barokní katedrála na světě. Měla následovat prohlídka Národního paláce (Palacio Nacional), kterou nám ovšem neumožnili z důvodu konání demonstrace na celém náměstí Zócalo. Místo toho jsme si prošli uličky v centru města, ochutnali místní jídlo a nakoupili nějaké suvenýry.

Ve čtvrtek jsme celý den zůstali ve škole, protože tento den byl ve znamení oslav. Slavil se Día de los muertos (Dušičky, Den mrtvých). Bylo to pojato velmi energicky a nikdo se nenudil. Každá ze tříd si zvolila své převleky a masky jako na Halloween, poté se v nich prezentovala před zbytkem školy a porota, složená z profesorů a paní ředitelky tamní školy, vybrala ty nejlepší. K tomu všemu hrála hudba a bylo k dispozici výborné občerstvení. Skvěle strávený den.

V pátek měli naši hostitelé ve škole volno, tudíž to znamenalo volný den pro nás všechny. Jelikož volno měli i v pondělí, byl před námi prodloužený víkend. Každý z nás ho využil jinak. Například my jsme letěli na pláž do Puerto Vallarta na západním pobřeží Mexika, kde jsme při 30 stupních Celsia strávili celé 4 dny.

V úterý jsme se opět sešli v Olince plni zážitků z víkendu a vyrazili jsme směr Coyoacán, což je staré kulturní centrum, kde se nachází obrovský trh. Coyoacán jsme si prošli, nakoupili nějaké dárky a navštívili muzeum Fridy Kahlo.

Ve středu nás čekalo to, na co jsme se všichni těšili. Pyramidy na Teotihuacánu. Vyrazili jsme plni sil a natěšeni na tyto úžasné stavby. Ještě před tím jsme si prošli obchůdek, ve kterém se prodávaly ručně dělané věci z kamene, především pak z obsidiánu. Konečně jsme dorazili na místo. Jako první jsme doslova vyběhli na pyramidu Měsíce, která je o něco menší než její sesterská pyramida Slunce. Ale už i z této pyramidy byl výhled naprosto okouzlující. Samotný vrchol přišel, když jsme vyšplhali na vrchol pyramidy Slunce a spatřili tu nádheru. Rozhled z ní byl nepopsatelný. Většina z nás pouze seděla na okraji pyramidy a vstřebávala do sebe tu pozitivní energii. Byl to největší zážitek.

Ve čtvrtek nás čekalo Xochimilco se svými trajineras. Projížděli jsme na vyzdobených loďkách po kanálech vedoucích skrze část města. Měli jsme to štěstí, že jsme potkali mariachis, kteří nám za malý poplatek zahráli. Po krásné projížďce jsme navštívili muzeum Dolores Olmedo, které bylo také velmi zajímavé. Především depresivními obrazy Fridy Kahló, které v nás všech zanechaly hlubokou odezvu.

V pátek, náš poslední den v Olince, jsme naposledy vyrazili roztřepaným autobusem, tentokrát na Castillo de Chapultepec, kde jsme si prohlédli spoustu památek, zajímavých uměleckých děl a v neposlední řadě jsme viděli přenádherný pohled na celé hlavní město. Ochutnali jsme další mexické speciality, viděli jsme památník pro padlé děti v boji proti Spojeným státům. Tím jsme završili naše prohlídky a poznávání mexické kultury i Mexika samotného. V pátek odpoledne jsme se všichni sešli na formální večeři u jedné z mexických maminek a na ní jsme se všichni rozloučili.

Sobota byl den D, byl to den odletu. Nikomu z nás se nechtělo odletět z tepla zpět do zimy, ale na druhou stranu nás všechny už něco táhlo domů, nejspíš to byl stesk po našich rodinách. Všichni jsme se sešli na letišti a začali se loučit. Loučení nebylo zas tak těžké, protože jsme věděli, že se za necelé čtyři měsíce všichni znovu uvidíme.

Let zpátky domů nám utekl jako voda a za malou chvilku už jsme stáli na letišti Václava Havla, zpět v Praze. Tam už na nás čekaly naše rodiny a my, plní zážitků, jsme odjeli domů.

Na závěr bych rád doplnil, že to byl nezapomenutelný zážitek a že jsme si to všichni náramně užili. A to je to podstatné...

Richard Iltis, 4.D

Fotogalerie
Otevřít fotogalerii
Autor
Zdeňka Bednářová

ředitelka školy