Gymnázium Budějovická

Vzpomínky na Salamanku

Naposledy upraveno , Renata Trnková

V sobotu 28. září jsme se my, studenti 4.D, paní profesorka Moučková, paní ředitelka a dvě doplňující studentky sešli na ruzyňském letišti. Téměř všichni se dostavili včas, a i kdyby někdo náhodou ne, o nic by nepřišel, protože už v té době se našemu letu přičítalo lehké tematické zpoždění. Až na jeden starý slamák, nenávratně pohřbený v zavazadlovém prostoru, se celá naše výprava vylodila v Madridu na letišti Adolfa Suáreze, a to bez ztráty kytičky, jak by řekl jeden náš profesorský klasik. Vyzvedli jsme si kufry, nadšeni z příjemných 25 stupňů a španělského sluníčka jsme se převlékli do tílek a kraťasů a vydali se k našemu cíli. Cestou jsme udělali krátkou zastávku v Ávile, historickém městě asi hodinu cesty na západ od Madridu, jehož dominantou jsou skvěle zachovalé kamenné hradby z 11. století, které jsou na seznamu světového dědictví UNESCO. Pyšní se také ostatky sv. Terezie a stejnojmenným klášterem, jenž z města učinily významné poutní místo. Měli jsme to štěstí zastihnout Ávilu v době přehlídky vojenských kapel, tedy v plné parádě. A možná i proto ve mně zanechala nejsilnější dojem ze všech míst, která jsem měla během naší týdenní výpravy možnost spatřit. Během necelé hodiny, která nás dělila od našich náhradních domovů jsme se seznámili s milým místním průvodcem Pacem, který nás po celou dobu doprovázel na všech cestách. Bylo nám vysvětleno co a jak a předány všechny potřebné instrukce. Mimo jiné nás s krabičkou v ruce upozornil na fakt, že ve Španělsku na všech veřejných prostranstvích platí zákaz kouření, a tudíž se mezi Španěly téměř nenajdou kuřáci ????. Po příjezdu do Salamanky jsme byli po dvojicích až trojicích rozděleni do rodin, které na nás už čekaly s otevřenou náručí a uvítací večeří. Ta se skládala z variace středomořských specialit od paelly a gazpacha přes ve Španělsku velmi populární tortillu až po smaženou šunku.

Následujícího dne jsme se seznámili s naším hostitelským městem, nahlédli do jeho historie a odpoledne dostali volno. Typickou aktivitou bylo srovnávání sortimentu českých a španělských obchodů doslova řečeno se vším možným, vychutnávání si závanu léta v některém z místních parků nebo degustace jamónu. Objevování většina z nás zakončila zmrzlinou na Plaze Mayor, největším a nejstarším náměstí v Salamance. Už tohoto večera také vznikl zvyk, který mnohé z nás provázel po zbytek pobytu – pozorování západu slunce na schodek historické budovy univerzity.

V pondělí ráno jsme byli rozděleni do skupinek a hurá na výuku španělštiny. Někteří se zprvu netvářili zrovna nadšeně a argumentovali tím, že studia si užíváme dost ve škole, ale jakmile jsme poznali lektory, okamžitě jsme si je oblíbili a vypadalo to, že i oni nás. Asi jsme je zaujali netradičním pojetím humoru, jelikož po vyslechnutí několika českých vtipů nám byl na další den zadán úkol připravit si alespoň dva další. Ani ty nezůstaly bez povšimnutí, ale to bych předbíhala.

V následujících třech dnech jsme podnikali výpravy za zajímavými místy do všech koutů Salamanky, navštěvovali jazykovou školu a byli slavnostně přivítáni na radnici která, mě osobně uchvátila. Navštívili jsme muzeum umění Art Deco a Art Noveau, vyslechli přednášku o místních pověstech, podnikli exkurzi do historické univerzity a prošli si gotickou katedrálu s astronautem na fasádě. Troufnu si však říct, že nejvíce na nás zapůsobila středeční návštěva španělské střední školy. Nejprve jsme své vrstevníky krátkou prezentací seznámili s Českou republikou a potom jsme se spolu s nimi zúčastnili výuky. Upoutala nás nejen živá atmosféra panující v celém institutu o hodinách i přestávkách, ale i budova školy. S trochou nadsázky by se to dalo označit výletem do minulosti. Samozřejmě, že jsme využili příležitosti a s dočasnými spolužáky si vyměnili kontakty, kterých někteří z nás hned dalšího dne využili a vyrazili s místními na tapas.

Tím se náš pobyt chýlí ke konci. V pátek jsme trochu nostalgicky přišli do školy, kde se s námi profesoři rozloučili, tentokrát španělským vtipem, a předali nám certifikáty. Odpoledne uběhlo stejně zběsilým tempem jako celý pobyt. Ani jsme se nenadáli a už nastupujeme do autobusu směr Madrid, v půl osmé ráno, čas kdy pomalu utichají dohry včerejší noci a město se ukládá ke spánku. I s krátkou zastávkou v Museo del Prado jsme pět minut po šesté hodině přistáli na Letišti Václava Havla, kde na nás už čekali naši natěšení blízcí, chlad a deštivé počasí.

Škoda jen, že to tak rychle uteklo.

Natálie Kepková

Fotogalerie
Otevřít fotogalerii
Autor
Renata Trnková