Madrid 2011Jsou věci, na které si nevzpomenete ani den poté, co se udály, jelikož ve Vás nezanechaly natolik silný dojem, abyste si je pamatovali. Pak jsou zde věci, na které nikdy v životě nezapomenete a ve většině případů, ani nechcete.
Takový byl Madrid. Nezapomenutelný. Všichni jsme se nadechli ve chvíli, kdy se letadlo odlepilo od země a opustilo Prahu a vydechli jsme až tehdy, kdy na Ruzyňském letišti opět přistálo. Jeden by řekl, že těch neuvěřitelných 9 dní uběhlo rychleji, než mrknutí lidského oka.
O výměnném pobytu se mluvilo již nějakou dobu, ale když přišel den D, kdy se na letiště přivalilo se svými zavazadly 25 mladistvých studentů v čele s prof. Konířovou a paní ředitelkou Bednářovou, těžko mohl někdo uvěřit, že opravdu odlétáme do Madridu, budeme bydlet v rodinách, poznávat nové lidi a jejich kulturu.
fotka z letiště – Barajas
Madrid nás okouzlil. Hned v sobotu jsme měli možnost vidět nejvýznamnější památky a místa ve městě. Samozřejmě nás neminul slavný Sol, centrum veškerého dění, místo, kde se scházejí mladí lidé. Již třetí den jsme v Madridu byli jako doma – metro či autobus pro nás nebyla žádná velká výzva a s jazykovou kapacitou, kterou jsme měli, jsme se s přehledem domluvili. Ovšem darem z nebes (alespoň pro mě) byly mapy. Bez nich … asi bychom se ještě dnes toulali ulicemi Madridu.
Co se týče programu, dle mého názoru měla snad největší úspěch lekce flamenca, při které jsme se velmi nasmáli, možná se i něčemu naučili, zažili jsme svou vlastní hodinku ostudy (někteří) a hlavně se s Madriďany trochu víc sblížili. Po hodině jsme skoro všichni vyrazili na společnou večeři do jedné restaurace kousek od Solu (hledat bez rezervace místo pro 30–40 lidí, to není jen tak!), kde jsme strávili příjemný večer.
Další velmi veselou vzpomínkou je středeční večer, kdy se hrál zápas ve fotbale mezi Českou republikou a Španělskem. Ano, šli jsme fandit. Vypadalo to velmi komicky, když se do podniku CIEN MONTADITOS přihrnulo nespočet studentů, kteří se dožadovali přepnutí kanálu a zároveň obsadili největší stoly v místnosti a česká část si u „svého” stolu zapíchla českou vlajku, kterou přinesl Marek. Ačkoliv jsme utrpěli prohru, byl to velice příjemně strávený večer.
Krom několika návštěv muzeí jsme měli dvě exkurze – jednu do Toleda a druhou do Segovie. Obě města nás okouzlila.
Toledo, město, kde se prolínaly tři kultury – arabská, křesťanská a židovská, bylo plné historických památek, které však nebyly jen „rozpadlinami”, jak to tak často bývá. Naopak, tyto historické klenoty se zachovaly do dnešní doby a my jsme tak měli možnost je obdivovat. Navštívili jsme Sinagoga del Tránsito, Hospital de Tavera, Catedral, Puerta del Sol, mešitu a další místa včetně domu velkého El Greca.
Segovia byla též ohromující. Na rozdíl od Toleda měly ulice trochu nějaký řád a tak jsme se tam prakticky ani nemohli ztratit. Akvadukt táhnoucí se až k hranicím města se nedá přehlédnout, též katedrála, která je dominantou Segovie. Pozoruhodné byly též románské stavby, které byly zařazeny do světového dědictví UNESCO.
Kousek od Segovie se nacházela La Granja, kde jsme se též zastavili a měli chvilku čas obdivovat jedno ze sídel španělských králů a královen.
Ve svém volném čase se každý zařídil podle sebe. Některým se však zdálo, že toho neviděli dost a tak se vydali na další místa, jako je Palacio Real, El Retiro, slavný bleší trh El Rastro, Palacio de Cristal, El Escorial a další…
Týden se pomalu chýlil ke konci a každý z nás si začal uvědomovat, že se náš pobyt začíná velmi zkracovat. Nechtěli jsme tomu věřit ani na letišti, kde jsme se loučili s našimi novými kamarády a rodinami. Nejednomu z nás ukápla slzička, když jsme s konečnou platností nastoupili do letadla a opustili vzdušný prostor Španělska.
Ačkoliv je to už nějaký ten den, co jsme přijeli domů do Prahy, zážitky v nás stále přebývají a s úsměvem na rtech vzpomínáme na Madrid. Když se řekne Madrid, vybavím si první pocity nejistoty v rodině, první setkání s neznámými lidmi, prolomení ledů, nespočet zážitků, spoustu chvil plných smíchu a večerní toulky městem. Takový byl Madrid. Nezapomenutelný.
Kristýna Tranová, 4.D
