Po nočních pokusech o spánek v autobuse nás ráno probudil burácivý zvuk Rýnských vodopádů. Široká řeka se vrhala z výšky 23 metrů a křičela na nás cosi ve švýcarském dialektu (asi: „Nedávejte si mobily moc blízko k vodě!“). Pokochali jsme se silou přírody a rychle vyrazili dál. Brzy jsme dojeli do Curychu a prošli se jeho uličkami. Skutečný vrchol dne na nás ale čekal až odpoledne. Čokoládovna Lindt. Expozice zdejšího muzea čokolády, ale především její ochutnávka nám způsobily kolektivní stav blaha a některé jsme od čokoládových dávkovačů museli odtrhávat násilím.

Třetí den nás přivítal Bern medvědím výběhem, takže jsme jim zamávali a doufali, že to ocení. Staré město v ohbí řeky Aare nás okouzlilo svými středověkými domy, ale brzy jsme museli jet dál. V Emmentalu nás interaktivní výstava seznámila s výrobou slavného děravého sýra a naše chuťové pohárky potěšily sýrové jednohubky různého stáří zrání. Odpoledne jsme se přesunuli ještě do Basileje a obdivovali nejen tamní katedrálu z růžového pískovce.

Čtvrtý den nás lanovka vyvezla téměř až na vrchol hory Pilatus a my doufali, že výhledy z 2132 metrů nám vyrazí dech. Bohužel nás Pilatus nepotěšil a zůstal skryt mrakem, a my tak museli vzít zavděk výhledy v promítaném filmu. Nepřízeň počasí nám trochu vynahradili kozorožci, které skupina našich odvážných horalů objevila při procházce kolem vrcholu. Odpoledne jsme si užili v Luzernu. Prošli jsme se po Kapellbrücke a plavili po Vierwaldstättersee. A to už byla poslední tečka za Švýcarskem, které se nám vepsalo do našich pamětí (i do paměťových karet našich mobilů).

Noc jsme opět strávili pokusy o spánek na cestě domů a už nyní se těšíme, že se do Švýcarska opět vrátíme a poznáme třeba zase jinou jeho tvář. Tak zatím Švýcarsko, teď už víme, že čokolády není nikdy dost a sýry mohou být roztomile děravé.