Den začínal snídaní v 8 hodin, takže jsme vstávali asi v půl osmé. Dva bloky programu byly dopoledne, dva odpoledne a jeden po večeři. Jídlo bylo výtečné, svačiny výborné, moc nám chutnaly třeba boloňské špagety, po obědě byl zákusek. Možná by k snídani mohly být i cereálie.
Dělali jsme spoustu aktivit, které fungovaly, když jsme spolupracovali, třeba lord Wenkumort, Reaktor nebo Mořská příšera. Zapojili se všichni a byla to legrace. Některé aktivity byly hodně pohybové – velké lyže nebo lanové překážky, kde jsme projevili odvahu a navzájem jsme si museli důvěřovat. Vzájemnou důvěru s paní učitelkou třídní jsme si projevili při stavbě a přenášení nosítek. Bylo to napínavé, stačilo 5 sekund a paní učitelka by tu s námi nebyla. Poslední večer jsme se díky představení naší charakteristické věci ještě lépe poznali.
Počasí nám úplně nepřálo, ale i tak jsem měli možnost si zasportovat – fotbal, vybíjená, přehazovaná a vevnitř také stolní tenis a oblíbená obíhačka.
Těsně před odjezdem domů nás orchestr hudební školy, který tam byl na soustředění, pozval na svůj koncert. Hráli třeba směs z filmu Tři oříšky pro Popelku. Byl to nádherný zážitek.
Zpátky jsme přijeli s radostí, spokojeností a smutkem, že to bylo krátké.
Společnými silami sepsala celá 1.A (+ TU Helena Sixtová)
Na adapťák jsme přijeli jako děti, co se moc neznají a odjeli jsme jako super parta. Dozvěděli jsem se toho hodně o ostatních a spřátelili jsem se. Když jsem přijeli, naše spolupráce moc nefungovala, ale než jsem odjeli, začalo nám to jít. Při hrách jsem si někdy museli hodně pomáhat, ale někdy to bylo docela jednoduché. Museli jsem spolupracovat, respektovat se, a dávat prostor i jiným. Rádi bychom, kdyby nám dobrá parta vydržela celých 8 let.
K vzájemnému pozvání přispěla třeba aktivita Charakteristická věc. Tato hra spočívala v tom, že si každý přinesl jednu věc. Tu věc nikomu nesměl ukázat. Mohla být velká, malá, kovová, plyšová, prostě cokoliv, co často používáte, nebo je pro vás nějak důležité. Rozdělili jsme se na dvě skupiny, aby to bylo rychlejší. Postupně všichni tajně dali svou věc pod prostěradlo. Pak jsme si sedli kolem prostěradla. První člověk vytáhl jednu věc. Odhadovali jsme, co to je a komu to patří. Bylo to docela vtipné. Pak ten, kdo byl uhodnutý, vytáhl další věc. Když jsme skončili ve skupinách, spojili jsme se a ukázali všem svou charakteristickou věc. Bylo to zábavné.
Adapťák pohledem 1.B (+ TU Daniela Horčáková)
Byla to skvělá příležitost, jak více poznat své spolužáky i z jiné stránky, než je vidíme ve škole.
Adaptační kurz lehce pozměnil skupinky v naší třídě a umožnil nám se lépe poznat.
Myslím si, že nás adapťák více spojil a sblížil, díky akcím a zážitkům.
Na adapťáku jsme navázali nová přátelství.
Svačiny byly výborné😊
Adaptační kurz mě velice bavil, všichni jsme se lépe poznali a naučili se spolupracovat.
Adaptační výjezd byl super§ Byla sranda a myslím si, že nás to sblížilo. Naučili jsme se spolupracovat a poznávali jsme svoje spolužáky a budoucí přátele, kteří nás budou doprovázet celým studiem na této škole😊
Bylo to lepší, než jsem čekala.
Náš adaptační kurz mi přinesl nová přátelství a věřím, že nejen mně, ale i ostatním. Samozřejmě to nebylo dokonalé, ale líbilo se mi to. Děkujeme.
Tento adaptační kurz, mi přijde, že splnil svůj účel. Jsem ráda, že jsem mohla poznat spolužáky a najít si další kamarády.
Postřehy třídy 1.D (+ TU Jana Millková)
