Jak jsme se blížili k našemu prvnímu cíli, hradu Moritzburg, slunce se pomalu vyhouplo nad obzor a na místě už nás přivítaly první paprsky a bezmračná obloha. Na zámku jsme si nejprve prošli vnitřní expozici, zaměřenou na film Tři oříšky pro Popelku. Někteří nadšenci se dokonce oděli do kostýmu z této pohádky. Když jsme dostatečně prozkoumali útroby této krásné barokní stavby, zbyla nám ještě chvilka času na přilehlý zámecký park. Pak už jsme nasedli zpět do autobusu a vydali se k naší další destinaci, samotné Míšni. Ještě před prohlídkou města nás ale čekala statní porcelánka Míšeň, ze které pochází první evropský porcelán. Zde nám pracovníci manufaktury ukázali, jak vlastně z kaolinu, bílé horniny, vznikne váza či talíř. Následně jsme si mohli prohlédnout dvě rozsáhlá patra plná nejroztodivnějších výtvorů porcelánky. Od krásně malovaného nádobí přes vázy až po skulptury pofidérního vzhledu. Z porcelánky jsme se vydali do samotného srdce Míšně. Autobus zůstal u řeky a my si vyšlápli na vyhlídku nad město. Když jsme se vynadívali, zamířili jsme k tamní krásné gotické katedrále, zasvěcené Janu Evangelistovi a svatému Donátovi. K dispozici nám byla nejen hlavní loď, ale i kůr, sakristie a další (původně lidem nedostupná) místa, nyní přeměněná v expozici o historii kostela. Před katedrálou jsme dostali rozchod, abychom se mohli naobědvat a prozkoumat místní slavné vánoční trhy. Někteří si dali oběd v restauraci (s nealkoholickým pivem), jiní se spokojili s občerstvením z trhů, např. známým currywurstem. Pak každý korzoval městem po vlastní ose až do setmění, kdy jsme museli dát Míšni sbohem. Uchození a ospalí jsme nasedli do autobusu a krajinou posedlou tmou jsme se rozjeli zpět k sladkému domovu.

Nebe je dnes z modrošíra, Vyhlídka na staré město,

na Moritzburg můj zrak zírá. mladé oko zhlédlo střech sto.

Uvnitř potom znenadání V bazilice tamní v chvíli

princ z Popelky se k nám sklání. všichni do jednoho byli.

Venku potom v parku volně Odtud už na trhy Vánoc.

chodili jsme libovolně. A až když na nás padla noc,

Porcelán jsme shlédnout jeli, v autobuse sesutí

ni na talíř jsme neměli, v hlavě již ne se sutí.

pročež jsme odsud šli pouze

nepřemýšlíc o tom dlouze

s nabytými vědomostmi. Však s čerstvými vědomostmi!

Text: studenti 7.A, veršoval Matouš Blažek